Jdi na obsah Jdi na menu
 


Posednutí

16. 2. 2008

Posednutí

Zazvoní mobil obvyklým svižným tónem a na displeji je napsáno: Iva.Aneta mobil zvedne, ale na slova, které uslyší v ten okamžik již nikdy nezapomene.

"Měla,mám a budu tě mít ráda, jsi má nejlepší přítelkyně, ale musím to udělat….. sbohem Aneto."

"To nesmíš ne nedělej to Ivo ne!!!" zakřičí do mobilu Aneta, ale spojení bylo ukončeno.

Stalo se tak dopoledne jarního dne, ještě v ten samý den je Anetě oznámeno, že její nejlepší přítelkyně Iva spáchala sebevraždu podřezáním žil.Dopis byl nalezen:

Již jsem nedokázala vzdorovat tomuto světu….. těmto lidem.Všem, kteří mě měli rádi se omlouvám a doufám, že mi můj čin odpustí.

Více nenapsala….. Aneta se rozbrečela.Byla tak mimo, že nemohla ani chodit do školy.Celých 14 dní se tam neukázala, ale musela.Odhodlala se, že se teda v té budově v pondělí ukáže, i když měla obavy.Zazvonil budík, bylo pondělí.Aneta se zvedla a nachystala na příchod do školy.Oblékla si černé kalhoty,černé kozačky,černý slabý rolák a černou bundu.Jinou barvu než černou totiž v posledních 15 dnech vůbec nenosila.Autobus ji odvezl ke škole, kde se na ni všichni okolo dívali.Vešla do třídy…..

"Hele, kde máš Ivu?" zaznělo velice posměšně ze zadní lavice od jednoho kluka.

"Víš, ona je mrtvá, z části i díky tobě, že jsi ji nemohl nechat chvíli v klidu!!!"

"Není zač, je dobře, že skapala." bouřlivý smích.

"Jak pro koho víš?!No ale ty vlastně nic nevíš že?Já zapomněla, ty jsi vlastně největší šašek ze třídy, takže se není čemu divit, že jsi úplně blbej."

"Tak tos podělala!!!!!"

"Vážně,Petře mně už je všechno jedno, už nejsem jako dřív, tak si to koukej uvědomit."

Aneta se podívá tázavým pohledem na Petra u lavice, který se zvedá a přichází k ní.Ostatní se sestupují do kruhu kolem nich.

"Fakt si jiná?No to bych teda, ale neřekl furt stejně našprtaná a nudná….. jo a mimochodem, v tý černý vypadáš jak přízrak." všichni okolo se začínají smát.

"Jo jsem jiná, ale to vy nemůžete pochopit.Nikdo z vás.Tak mě nechte být, žít si svůj vlastní život, bez těch vašich věčnejch keců, ze kterých si už nic nedělám, po tom, co jsem zažila, mě už nerozhodí."

"Co tě rozhodí?Co kdybychom ti vysypali na hlavu odpadkový koš?"

"Mně je to jedno, ale varuju tě schytáš to….."

"Hm, už se moc bojím." posměšně.

"Boj, máš proč."

Po sebevraždě Ivy byla Aneta bez zábran, dokázala všechno, co jindy ne, už jí to bylo ukradený, jestli to bude mít následky a nebo ne.Petr bere do rukou odpadkový koš a chce ho vysypat Anetě na hlavu.Ta se, ale naštve, přijde k němu a vlepí mu facku.

"Tak Petře, ta sedla!!!!" smějí se mu ostatní.

"To máš za to." odvětí Aneta, otočí se a odejde z místnosti rovnou domů, stejně už bylo po vyučování.

Doma se podívá do zrcadla na svůj obraz.Dívá se na sebe dlouhé minuty.Po asi 30 minutách civění na sebe samu se začne objevovat v obrazu jejího obličeje obličej cizí osoby.Prvně šlo o pouhý šedý beztvarý jakoby kouř, ale po další chvíli v tom kouři začala poznávat obličej své nejlepší dnes už bohužel mrtvé přítelkyně Ivy.

"Ivo???Jsi to ty?" ptá se zděšeně kouře, který jí překrývá obličej, až to vypadalo, že je část jejího těla.

"Ano jsem to já .Jsi ráda?"

"Jak….. jak je tohle, ale možný?Jsem ráda, i když nevím, co si o tom mám myslet."

"No, když jsem se zabila, tak jsem měla možnost jít dál, ale já to neudělala….. mám k tomu důvody.Mysli si o tom pouze to nejlepší nic jiného taky ani není."

"Jaké důvody máš na mysli?"

"Hlavním důvodem je pomsta….. pomstít se všem, kvůli kterým jsem se zabila.Do posledního provinilce."

"Jak???Vždyť nemáš ani vlastní hmotné tělo." namítne proti Ivě Aneta.

"Ano mám tělo….. to tvé přeci, ty sis vážně nevšimla toho, že žiji v tobě?Jak jinak bych asi mohla vykonat pomstu, když nemám tělo, ale s tvou pomocí se mi to jistě podaří.Tomu věř."

"Já ti v tomhle šíleným plánu nebudu nikdy pomáhat, jsi sice pořád má nejlepší přítelkyně, ale to nic nezmění na tom, že nechci!" rozkřikne se na kouř, který se odráží v zrcadle.

"Tvůj názor mě upřímně moc nezajímá, jenom jsem ti chtěla dát možnost výběru.Jestli chceš dobrovolně nebo to udělám bez tvého vědomí.Vybrala sis….. ovládnu tvou mysl.Až dokonám své dílo, můžeš zase normálně žít."

"Jak dlouho to bude trvat?" zašeptá tiše.

"Nevím, až to bude poznáš to."

"Od kdy mě chceš vlastně ovládat?"

"Právě od teď….."

Po dokončení věty se kouř v podobě obličeje Ivy ponořil do těla Anety.Posedlá Aneta šla poslouchat metal na mp3 přehrávač.Druhý den šla opět do školy.Nalíčila se tmavými očními stíny,černou rtěnkou a bílým pudrem.Oblékla se znovu do černé.Už to nebyla ta stará dobrá Aneta, ale převtělená duše, které jde jen o pomstu.Ve škole si Petr neodpustil pár poznámek.

"Ty sem ještě jdeš?Já myslel, že po tom včerejšku ti rodiče vynadali a ty celou dobu brečíš…" následuje úšklebek.

"Mysli si co chceš, ale mně je to fuk.Však na tebe taky dojde o to se postarám." řekne až s ledovým klidem.

"To jsem teda zvědavý.Už jsem ti řekl, že ti to v tý černý začíná nějak seknout?"

"Ne představ si to neřekl, ale uvidíme hele víš co, přijď v sedm večer na hřbitov a tam si to spolu vyříkáme.Nemá cenu to řešit tady ve škole."

"Aneta chce být drsná….. hm to se mi začíná líbit, takže v sedm na hřbitově u brány." mrkne na ni, když odchází k místu, protože je začátek vyučování.

Na kostelních hodinách odzvoní šestá hodina večerní a Aneta se začíná chystat na setkání s Petrem.Duše Ivy ji naprosto ovládla.Podél pasu si přidělá nůž a obleče se do toho nejděsivějšího oblečení, které si po vyučování koupila za své dlouho šetřené peníze na vánoční dárky.Dlouhý černý kabát na zem, kozačky, kalhoty a korzet vše v černé barvě.K tomu různé přívěsky a ozdoby typu pentagramy a symboly ze starého Egypta.Před sedmou vyrazí na místo.V sedm přesně je tam, ale Petr nikde.

"No to se dalo čekat, že přijde pozdě a nebo ještě lepší vůbec."

Petr vychází od rohu a na tváři má úsměv.Dojde až k Anetě a trochu se zděsí jejího mrazivého vzhledu.

"Čekala jsem, že se tu neukážeš vůbec, když už máš 10 minut zpoždění" neodpustí si uštěpačnou poznámku.

"Původně se mi nechtělo, ale by si pak o mně říkala ve škole, že jsem posera, tak jsem radši přišel, ale pouze ve jménu mé pověsti."

"No jasně nebyla to spíše zvědavost, co ti chci?"

"Přiznávám, trochu ano, takže co po mně vlastně chceš?"

"Pojď do areálu hřbitova projdeme se a já ti povyprávím." lstivě se přitom usměje.

"To je něco….. rande na hřbitově a ještě k tomu s přízrakem v černým.To se hned tak nezažije."

"Ber to jak chceš, stejně to už nikomu nikdy neřekneš….."

"Proč bych jako neměl?"

"Ale nic, zapomeň na to jasné?!"

"Jasné….. takže jdeme?"

Aneta souhlasně kývne hlavou a otevře bránu na hřbitov.Společně se nějakou chvíli procházejí na hřbitově a Petr jako první prolomí ticho.

"Proč jsi mě sem vlastně pozvala?"

"Abych si s tebou povídala o Ivě."

"Tak dobře, co chceš vědět?"

"Proč si ji tak trápil?"

"Protože jsem byl, jsem a vždycky budu lepší než ona, to se nikdy nezmění."

"Hm, vážně si to myslíš?Já jsem s ní pořád v kontaktu a nezdá se mi, že by si v porovnání s ní byl lepší."

"Heh, co to kecáš?!To není možný víš, ty nedokážeš mluvit s mrtvými, to nedokáže nikdo….. jsi šílená!!!"

"Omyl, já nejsem šílená ani nic podobného….."

"Tak co jsi???"

"Já jsem Iva, přesněji její duše, která se přemístila do těla Anety."

"No, velice vtipný fakt, ale už mě to přestává bavit."

"Mě to nebavilo nikdy víš, jak jste mi furt ubližovali a psychicky mě deptali, ale já se ti teď pomstím….. to si piš!"

"Jak prosím tě?Ty jsi zralá na psychouše!"

"Já možná na psychouše, ale ty na smrt."

Petr ztuhne a trochu šokovaně se dívá na Anetu.Ta vytahuje nůž, který si vzala s sebou a zaráží mu ho rovnou do břicha, ale ne smrtelně.Schválně ho nechává pomale umírat.Vytáhne z něj nůž celý od krve a vytratí se ze hřbitova zpátky domů.Tam dělá jakoby se nikdy nic nestalo.Nůž umyje a vrátí na původní místo.Další den policie vyšetřuje vraždu na místním hřbitově a vyslýchá svědky.Někteří lidé tvrdí, že Aneta chtěla, aby šel s ní Petr na hřbitov, ale nic víc.Bohužel nemají důkazy, aby Anetu usvědčili z vraždy, takže ji nechají být.Aneta se po tom, co se dozví, že spolužáci proti ní svědčili naštve a zavolá si je k sobě.

"Takže vy jste svědčili proti mně???Kdo jo, tak ať se přizná hned nebo to bude ještě horší."

"No já jo, mám k tomu důvod si myslet, že nejsi úplně normální." drze řekne Eliška.

"Nikdo jiný?"

Už se nikdo neozval Aneta si Elišku přeměřila hrůzným pohledem.Ta se na ni radši ani nepodívala a dívala se do země, byla to totiž i ona, kdo pořád s Petrem trýznili Ivu.Teďka si ovšem začala uvědomovat, že Aneta není úplně Aneta, ale někdo jiný a tak začala mít strach.

"Hele Eliško, přijď po vyučování do šatny, chtěla, bych se s tebou na něčem domluvit."

"Dobře, já teda přijdu."

"A vy všichni, jděte pryč ode mě!" rozkřikne se na ostatní vedle ní.

Hodiny ve třídě ukazují 14:00….. začíná zvonit konec šesté poslední vyučovací hodiny pro Anetu a její spolužáky.Aneta zamíří rovnou do dívčí šatny, kde čeká na Elišku, než se dostaví z obědu.Ta schválně prodlužuje co nejdéle dobu jídla, ale je jí jasné, že bude muset do šatny jít.Když asi po 20 minutách dojí špenát, jde se silnými obavami do šatny, kde už ji netrpělivě čeká Aneta.

"Ty sis myslela, že bych si tě nechala utéct?"

"Tak mě napadlo….." nestačí doříct větu, protože ji přeruší Aneta.

"Co tě napadlo?Ne, počkej nemusíš nic říkat, vím co jsi chtěla říct, napadlo tě, že by ses mi vyhnula co?!Ale to se ti nepovedlo, já si tě hlídám."

"Co po mně sakra chceš?!" vybouchne Eliška, která toho všeho má už akorát tak dost.

"No, něco by se našlo, například schůzka."

"Cože?"

"Slyšíš dobře, chci se s tebou sejít.Dnes v šest hodin u rybníka."

"Čéče, já nechci skončit, jako chudák Petr, stejně si ho zabila ty!"

"Nezabila, ale jestli chceš důkaz, že ne, tak se ukaž u toho rybníka a já ti řeknu, jak to vše bylo." falešně se usměje.

"Třeba se konečně dozvím pravdu, takže v šest u rybníka."

"Přesně tak, budu se těšit."

Aneta oblečená do bundy,kalhot,trička a obutá do kozaček vše v černé stojí na břehu rybníka a dívá se na hladinu, přitom přemýšlí.Podívá se na hodinky….. 18:05 a rozhlédne se kolem sebe, jestli už Eliška nejde.Opět se začíná dívat na hladinu rybníka.Uslyší kroky, tak odvrátí zrak a uvidí Elišku, jak se s vyděšeným výrazem ve tváři přibližuje k Anetě.

"Ahoj Eliško, jsem moc ráda, že jsi přišla."

"Já se upřímně řečeno divím, že jsem sem přišla, takže mluv, jaká je pravda s Petrem?Zabila jsi ho?"

"Od začátku….. hezky pomale, při chůzi."

"Hm."

"Takže tedy, Petra zabil někdo jiný, nevím kdo, ale já to nebyla, i když jsem ho neměla ráda, tak bych mu neublížila.Nejsem vrah."

Aneta si dál vymýšlí lži o tom, jak to bylo mezi ní a Petrem.Pomalu ale jistě došla Aneta s Eliškou, která si to ani neuvědomila na molo rybníka.

"Tak a abych řekla to poslední co jsem chtěla….. Jsme na tom nejlepším možném místě, kde jsem tě chtěla." obrátí řeč na zlo.

Eliška se zmateně rozhlédne kolem sebe a vidí, že stojí na molu rybníka….. kolem nikdo, jenom Aneta, ze která má husí kůži.

"Jak si myslíš, že je ta voda studená Eliško?"

"Nevím……"

"Brzo se to dozvíš, ale už to nikomu vyprávět nebudeš!"

Podkopne Elišce nohy a ta spadne na kolena.Chytne ji za krkem a ponoří jí hlavu do vody.Několik minut ji topí, až se jí to nakonec povede.Pak Elišku shodí do studené vody rybníka a odejde pryč.Znovu to všechno vyšetřuje policie, ale tentokrát už mají stopy a důkazy, že to udělala Aneta.Oznámí jejím rodičům, že je obviněna z dvojnásobné vraždy a, že si ji druhý den ráno odvedou.Ještě ten samý den sedí Aneta opět u zrcadla a prohlíží se.

"Pomsta je dokonána, můžeš opět žít."

Duše Ivy opustila tělo Anety a její tělo spadlo na postel, po probrání, byla v šoku, nevěděla co se děje, ale musela tomu čelit.Po seznámení s celou situací sice tvrdila, že nic nikdy neudělala, ale důkazy mluvily jasně.Udělaly se jí psychotesty a odborník přiznal, že když páchala zločiny, tak nebyla psychicky tam, kde by měla být, tak ji daly místo do nápravného zařízení do ústavu pro duševně choré, kde strávila zbytek svého života.Byla to ale normální Aneta, ne ta posedlá, takže jí to ale nikdo nevěřil a přišla o rodinu a všichni ji opustili.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář